Jak to celé dopadne , jednoho dne ze dna na den. Až přesytíme touhu po novém, zbude jen to staré jenž sebou táhnem. A čistým odhadem desiluze si vezme vše po čem prahnem.. v tomhle přímočarém kolísavém dilematu se perem s obsahem. A je pozdě na odplatu. Stojíme na parapetu ve snaze dopadnout nohama na zem. Stejná zbabělost stejná odvaha když záměr byl zrazen. - Jsem zkomoleninou všeho, hlavně mi nevěř ani slovo zřeknu se tě , pak i jeho. Pro dobro všech. Čekáme na úspěch jak zapření petrovo ale jen hovno na ústech. Už ani nevím kdo z koho proč a kam na místo děkuji už jenom pohrdám. Je mi hnusně z toho jak moc se ti podobám. Žádný úsměv a rány do kořán. Až tě flustrace dostane rád tě pochovám mezi madrace ke všem další ozdobám..

a já rád se nechám.bez dotyku vynýst jak pohodlí do smetí tvých cest hlasitých povyků.až přetečou ti zbytky chutí přes sófá sofistikovaných úskoků,svezu se líně na vlně povědomých rozmarů močí svěcených.však v ústí tvých odpadů potkám hromadu zabitých známých..dávno nečekám už na pointu prázdných chychotů když zrcadla obličeji křivíš jak si usmyslíš..už nepučím ti alibi,sám máš dosti svých a lepších,nápaditějších.jen vybrat si,co?..jsem vděčný jak z blízka můžu skoumat ten betonovej soulad účelovejch nálad na vodách zhaslejch majáků a jejich rad.nehodlám ani hádat kolik vraků potřebuješ zpolykat pro svůj hladový konglomerát.jsem zbaven povinnosti si zoufat jen mě úchylně baví pozorovat tvá kolosální baráž..
..i přeji ti úspěch.jen ať všechno dáš jak si jen žádáš.svůj krach rád rozdáváš a dobrodiní nesluší a neprospívá tvému zaměření..co nejdráž se rozdeji světu a jak mecenáš vryj se do každého rámů..není nač čekat.raději zbav se všech zbytečných krámů a zadav jimi každou druhou stranu.není čas ohlížet se ve vzpomínkách.není čas nerozbíjet hlavy o hranu.v pokryteckých dobách jen nejvlažnější stahuje kuže z kořistí a má pak co ukazovat na trhach..zbytek se rve o pomeje a plevele s prasatama na truc tvým královským hrám,tak jak sis v skrytu lhostejnosti přál..buď dokonale provdán ke dvoru zlacených korouhví a bílích vran.vyžeň vůli i nesmírný věno k věčnému uhýbání ranám i přesto že přikován..věřím,že tvůj vosk vydrží až okázale ve výšinách budeš kroužit a vrhat stíny po mrtvých kořenech.ve střevech máš moc pohlcovat světlo co jinde umí dát tát krám.chladně,neskutečně kyneš vstříc svým cílům až druhý nerozpozná rozdíl mezi pupkem a zdí.je to všude a stejně tvrdý.však křídla ti nejlíp prozradí,co už nelze unýst..pak zbude kráter a tvý jmění se rozletí do širokýho okolí.tvá plandavá kůže těžko schová minulou nenažranost.zbyde ti jen ona štědře obalující odvápněnou kost a vzpomínky, co odhodíš už stejně špatně jak svou zlost..pak opět příjdu ti složit oběť..svou nečinnou pomoc..