tak.chci odkrojit si z dršky veškerý cizí kecy.lacině všem procházející,makety předváděcí,hnusný směsi semene těch všech věrných půjčený,na sračky rozflákaný, konformě-poluční věci..ti kundikleci maj místo vysněný záliby snědenej názor jako alibi pro všechny svý chyby..přitom vytříbeně samolibí,skrytý v bezzubý kopii i tý karikatury dobra se zlořádu neprotiví..jejich občasný oběti ho dokonale živí a navždy uživí.je tlustý,už nemůže,praská mu kůže..svý úzkoprsý pravítko ze zásady nepokřiví.popřou co nevidí a vidí co jim dovolí krví načmáraná píča na tričku,knížce a pokud se to hodí,tak na obojím..a kdo není k tý kundě(hvězda rudá i davida.kříž i bez háčků.áčko,značka,půjička..cokoliv)dostatečně uctivý,se jim zprotiví.zoškliví.a nedej bože(bo kohokdože\cože?)keby ten hajzel nebol bázlivý, a pravil na to jejich osvíceně svatý vyhonění incestní:hej piča chalan\debil baba,jste děvky zpletený,zaslepený,ti teprve opravdově xenofóbní motory totalitní doby!vy a vaše zkurvený zlehčený povětrný pověry..to je v očích poplivaných hned sráč bláznivý,jen ohnivou vodou utopenec vyhořelý,zlý a špatný,a špatným egem zfetovaný.nic neví.sám se odstřelil.nedržel hubu,se vodstřih a popravil.dostane po prdeli....v týhle expanzivní éře jsou upnutý jen na svý homohovnomučednický skoby,sotva na povrchu jedný dílčí pravdy.dobrovolný hnidy-umí jen pindy..to že ti řeknu buzerante ze mě snad dělá homopičufóba?ač piču radši,tak denně na ulici čumim tak na tisíc čůráků a na papír si každýho rád i vezmu do huby..(a vlastně možná i..!kurva!kurva!).že rád zapercám a klidně ti u toho řeknu děvko ti snad říká,že nemám femina názory a necítím ženy?ehm.že nectim ženy?sorry. ni hovno buzno\děvko..já s gendercool svatozáří nelžu svý ženský,moc ani nemlžím a vůbec,že jen po ní toužím a nevlížu se za každej roh na foch.nevyjebávám anitak s kdejakou svinízmařenou ještě navrch jen svym zle vypózovanym a pumpou nafouklym kokem..klidně si vezmu když dávaj,ale ať to má alespoň úroveň..to že pouštim vyhuleně,plynatě a plyně vtipy o židech\nežitech bo cigánech ti snad napovídá,že jsem rasistická špína?kurvo,dej si klistýr lihem,třeba zapomeneš na svůj pozitivní nazi hegeš,kterým jim do ksichtu pliveš.ty jim ubližuješ tím jak je jenom pro sebe nad cenu diskriminuješ.jen opozici a svou opici přikrmuješ....ano,přiznávám,možná jsem trochu neuctivý k lidem.mluvim a píšu s klidem, posedlý svym velikym prádlem,úklidem, jak debil,ale jak jinak se domluvíš s hluchým debilem?.dláždim to sprostě jak děvka co zkusila slona,kráva blbá..přitom hodný jak matka teresa.ježíš hadr.rozdal bych se na padrť.nezištnej jak tichá pošta se za lidstvo nechávám trestat..pod mou hrubou persónou skrytá je však ryze romantická,milující a dobrem posedlá a přesraná aa skromná perzona.čistá duše,tak vyhul koňa,za to že musim takhle vokatě a polopatě!hledebile: když tím jediným pohledem jsi prořízla poprvé pavučinu šedých,tupých odstínů škrtících mou nevinu mohl už vidět jsem jen tvou pochodeň.svým zeleným plamenem jsi léčivě,zázrakem vytyčila smysl všech mých příštích dnů.já leh a vstal popelem v té jediné vteřině a nechtěl už nic míň než věčnou žízeň po své druhé polovině.po tobě,mé animě..a v zoufalé touze stát se opět androgynem jsem posedlý destruktivní kreací a opilý svým snem jdu jediným možným směrem.pomalým vývojem se vyškrábu poprvé opravdově poctivě vysoko nad sedmé nebe.k tobě..a splynem v nirváně v ten svatý den,kdy opět oslovím tě pravým jménem..kdy oslovím tě pravým jménem? to by stačilo vy děvky.kde jsme to skončili vy děvky..jo,že si strašlivě zlehčujeme strašně komplexní a těžký věci..pevně věřím,že byste nemuseli být tak debilní.máte to možná v sobě,hluboko,někde ve svý prázdně zacpaný hubě.tuším to.stačí potit krev a dostat se blíž k sobě.k jádru svýho já,svýho ega.chytit se za čůráka a ujistit se jestli jste opravdu typy do stáda,jak si doba žádá.nestydět se za svýho individuála.neskrejvat tak svýho sobce,vždyť každej má právo a moc bejt porotce.každej dřív bo později rozpozná herce,když chce..chce to porvat se ze všema svejma vnitřníma hovadama,přiznat si i nepříjemný zrcadla,když není síla otočit je vzhůru nohama.hlavně si sám přestat ukazovat záda,ty ti svou milou shovívavou shodou ukáže každej koho máš rád jako dobrýho vyhulpéro kamaráda.tak se to přec dělává..ale každej je středobod vesmíru,každej je slunce-zdroj gravitace.tak vypucuj si ego.nesnaž se posrávat a prosrávat věci jako je evoluce..už tak jsme na hraně konce....ty prase.buď mi k ruce,klekni a vokuř mi pulce,ty vopice ať nejseš tak vo piče....!kurva.!.kurva!ehae

občas propadám panice ze strachu o správnost svý intuice.míří tak vysoko a není přísně poddaná zažitý logice.ale proč by to přece zákonitě muselo smrdět branou blázince?proč bych měl zařadit se mezi ovce a vopiči prince?chtít zle hnusný krasavice a zapíjet to řízlou mrdkou z plesnivýho střevíce vytáhlýho z popelnice.proč nechat kojit se a ukájet se do polosyta mělce?proč nechtít víc než se chce?jsou otroky hubeně normovaný porce.šetří asi na příští inkarnace.hlavně,že nají se.vzájemně pohladí se.čůrák až po jícen jako největší ambice.utopeni v hmotě.upnutí na robotě moc rádi zdarma milují se a za to že tak snaží se,tak lehce smíchem obdarovávají se.daleko víc než blejt a plakat se mi chce z toho všeho vymanit.jen musim zplatit starej účet.zacpat díry v základech a přestat nahlas mlčet.vstát na nohy.ne klečet.rozchodit se.šlapat po svejch a už se neohlížet.nečekat až proberou se.vlepit jim kanónem a když nic tak na to srát..nekoukat na to o čem si oni myslej,že je řád.použít je k vybavení arzenálu.nic víc jim nedat.vodrazit se od jejich spokojenejch hlav a nechat je v hovně,když nechtějí chápat.to všechno spíš v dobrym než ve zlym,když tak zakládaj si na rodit a množit svý zkurvený životy do takhle zpíčený doby.(jo,myslim i na jejich potomky).nehodlám nikomu lhát bo škodit pokud nebudu potřebovat nakrmit.(jen nutný oběti)nechci si s lidma ve zlym hrát.nechci se s nima zbytečně zahazovat,ale taky mám city a pudy a umim si je obstarat.na to nejde nepamatovat.jsem jeden z nich akorát na to nejsem tak hrdý.a snad,(cítím to),se v tom začínám i pomalu orientovat.teď si jen vyšlápnout všechny schody.na cestě nepřehlížet shody.snažit se je směrovat,né usměrňovat.nejsem hovado bo jen sobec,jen mám před sebou zkurveně zasranej a příkrej kopec..ale dost možná se i zkurveně pletu v úsudku.dost možná spadnu z vejšky na držku.dost možná na mě čeká jen další blázinec..hech.zlej to konec.

trochu i přemýšlím,jak líp prodat a podat svý vybíravě nevybíravý odmítání lidem pro lepší pochopení..pro hlubší transparentnost všeho poslání všech těch vidění..řvu po nich svým odcizením,ale to je moc zavádějící.jim to nestačí,tak chce to víc vysvětlení..dobře tedy..budu ténovat a učit se jak formulovat to neuchopitelný.to nepřenosný..jsem člověk intuice.fakta jsou pro mě nepotřebný,spíš tedy pro mě nejsou ústřední..jsem hříčka pocitů a snad ani nepotřebuju rutinní pohlazení.a to je v praxi považováno za divný.sám ale vím nejlíp jak je to nepraktický pro to zajetý klouzání..jebu to,co je dvatisíce let daný jako norma prožívání a srovnávání,zároveň ale vím,že k celýmu svýmu procesu potřebuju libovolný druhý a že vlastně vyžaduju jejich ztotožnění se s mým postižením..je to zakletý,dvojsečný a ambivalentní vlnění..taky hledám jen uznání.jen nechci couvnout svým tušením..mám do teď latentní toužení v tom bejt následovaný,ale za boha nechci slevit ani jinak zhaluzit svoje,vole,statý vize..okolí to vnímá jako dopad labilně nestabilní psychický krize.hh.určitě maj pravdu,ale už nekoukají na to proč se to děje.proč se tak zříkám a vyhýbám jejich způsobům konzervace konverzace.proč nechci jejich pocit uspokojení z chlastání jejich přežitý a vyžilý vody..důsledek se prohazuje s příčinou a nic není absolutně dobře.nic podstatnýho není vidět.jen kůže.ale dýha,míza je to skrytý co obsahuje ty ryze hlubinný archetypální prapravdy a zlomový informace.není to nic,co lehce podává se a nebo se samo požívá.chce to tvrdou práci a zdokonalovat se a uchopit se v tom uměle zrychlovaným čase.a všechno tohle mě chca nechca přivádí do kotce manipulace..naslouchání-zhodnocení-příprava a aplikace svý verze.žádný zlý kolize.jen přenos katarze v prospěch svý introspekce..nechci póze pokorný klyšé a měkce plyšový kýče.jen nabrousit lokty a udeřit na pravým místě.dostat se do nitra žíly vpichem u srdce.přes tukový obaly,štíty a polštáře obnažit kost a rozkousat ty milovaný mříže.proto se občas s tebou snažím různě kvalitně a skrytě a přisprostle hýbat jak hladový zvíře.přitom je to o nejlepší víře v tvý zázračný dítě....jo.vlastně chci tě..hech..ale bez soudobý\dobový haluze..chápeš né?..

na vážkách se svou závislostí na lidech propírám se v úklidech.těšim se jak se roznesu na klech.jak narazim na hrách co zůstal ve zdech..hutnej výdech-mělkej nádech v rychlých intervalech,rvu se ve svárech.syčí mi ve ventilech.obrovsky mlčím v pohybech.stejně řvu v pohledech.položenej na zádech s šíleným smíchem odmítám život v kladech.s kyselým úsměvem na ústech kroutím se v křečích a věčných obranných stečích a prohrách.sedávám si na nohách,když klečím.nač stát na svejch,když cejtíš hovna ve výhrách.jak skučí a skučí..a všichni jsou gumy sjetý na plech a nebo si v žíli střílí úspěch.a z toho vybrat si je poplach,co nemám v úmyslech.křechký,vetchý cíle mi krájí svět.nechci ale sklízet mech a nalokat se až zaskočí,v umělejch leknínech.nemám schválně libido v tišit se v lichých pokladech bo zaopatřit se a někam patřit..kecám,taky mám,ale spíš jen pro mě tradičně dost neviditelně.a toto pálí,když to na mě dejchne..mám rád lidi,když jsou sami.když si pro ně můžu dojít na půl cesty.když neloudí potlesk bo přání štěští i rád jim dám malý milý překvapení..vždyť stejně dojednoho všichni smáčíme se ve svejch slinách a snech.důležité je chtít se víc orientovat v cizích vizích a dojmech a úmyslech a to není jen tak na regálech.chce to dril a nechcípnout na vylhaných vavřínech.a to je příliš těžký cíl až mě z těch představ pot polil..(hm,tak teď abych cvičil)

jak jinak zlepšit si výchozí pozici než vypsat si z ruky všechny ty dozvuku lživý(vylízaný) nauky co rvou nám pod tlakem do kloaky.informace místo nádivky,než rozpálí gril.než vykrmí nás drůbežími párky.ti co mají pevný žaludky a ostrý lokty dostanou kliku do ruky a budou votáčet a přikládat.dostanou zbytky..od školky kradou nám výčitky,chcou z nás pavouky tak cpou nás svými sviňskými výdobytky.přetváří si nás k obrazu svý morálky.na krky obojky.zuby z hlavy vymlátit,žádný náhubky.jsme dobytek,poskoci.předchůdci šunky.chcem módní nábytek do svý vily.chcem zlatý zadky a půlky roztáhnout dokořán pro čuráky s karáty..věřit v proroky a jejich zázraky a záchrany.chcem nevidět,že to jsou stejní otroci.nechcem klást na sebe nevozkoušený nároky.a roky plynou a lidi ztrácí se kdesi mezi svou zkurveností a pouhou spoluvinou.ale kam já teď můžu až zajít?do jaký hloubky tý děvky až můžu vyslat sondy?a když se nevrátím,nevyčpí to zas jak jindy?.to neví nikdo(nobody knows).jen nechci bejt nadarmo potrava pro ty kundy,alespoň bez vidiny pomsty.(áno,jsem pomstychtivý).ale nechci kult.v kultech vzývaj se modly,vznikají sekty a kudly tupí se bezcenně o oltáře pravdy.tím dokonale pojištěn jest samospád zla a šalby..pohyb nesmí ustat,jinak začne topit se ve vlastní pýše.ve svý vysychající píče zas znuděně uspí se princip evoluce..a kanibal gril znovu roztočí.znovu se nasytí..

ohambí si lasery neholím.zuby čistím až když bolí bo když nechci bycha honit.nejsem něják moc naturál ani jen rumový admirál,spíš jen nestíhám žít plurál,kterej jsem si sám vysloveně nevybral.dokola se vyhýbám vlohám co nemám a nechci mít v nohách.padám dál v tmu a lámu se kolikrát v kolikách vstříc budoucnosti,po který bys klackem nehráb..jelikož jsem srab,tak se občas jistím cizí oprátkou.ale jen tak akorát,abych jí moc neutáh.nejsem vrah ani palach.stačí jim můj hrách a mě si stačí hrát.mno a dokuď kozy zůstanou celý,tak zůstane stát..mrchy vcelku žeru.bez újmy a bez záměrů nasytit si nádheru.a jsem čistej i když se neperu,jen rád tančím okolo poměru..teprve na březích žhavý kaše z éteru kvalitně sublimuju.svou závrať tehdy přeoperuju na poslušnou kreatůru.obří gorilu věrně spjatou s tepem odvěkých impulzů.a pocity řvou v těch čistých kolizích mou řečí mi do vnitřních uší.rád překládám ty serenády co elektrizují mnou a bzučí mi do a z očí..nevyhledávám slabiny.neobnažuju lži.ani nemusím.spíš jen těžím, nám zúčastněným, čirý,nebroušený kameny z žil co jsou v tom všem uhoněným zmatku špinavě utajeny.ale nebuď mi vděčná.dělám to primárně pro svý úžasný pobavení,ale ani ty u toho nejsi zanedbaně nadbytečná..hh.je to věčná korida co má dávno stanovený pravidla.příjmout ta koryta jen aby i tvá řeka mohla být vylita a bezbřeze vypita,však rozhodně né do sucha.nikdo nesmí žíznit.knedlíky polykat.a ani žádná charita a uspěchaná útěcha..madonna mia..je to tvrdý fetování možností přítomnosti.zdravá dravá droga..i když se i mě průběh občas jeví trochu jako kompulzivní úchylka.je to blízký utkání dvou podobných druhů..a nechystám se odvykat,vždyť nikdo neprohrává,když sázíš jen co můžeš získat.a pokud nejseš křivej pták,tak nestojí to nikoho nic co by na stole nebylo v šanc..jen zasloužit si mandát.nenechat se oklamat svejma slinama.nechtít se rukou dotýkat,dřív než slovy.ne jinak okovy trhá ten všímtočící primát.v tom vidim ten bájný majestát,.hm ano.je to tak..je to tak.

tak se tak trochu tážu do svých větrů,kolik toho jde naráz užrat bez věrný snahy,oddaně zpocený,z kosmu možný všehomíry..chci tisíc promněnných světů a nemám odvahu být dostatečně promněnlivý ani trpělivý ani ke svý jediný větvi,na který tak visím.a přesto,že mě dusí do modra,furt nepraská páteř mýho vola.ta tvrdohlaváhavá potvora..neumím si přikazovat.nechci umět poslouchat..prdelíný dráty štípat,ale jak jinak z pletiva co mi z poloboha vyškrtilo debila..vím a vidím jak chátrám a trouchnivým v kokonu rozmoomotaný neřád pořád dokola..nemám čas si ho udělat v tom vlnonebytí vlivů,vůle a roztroušenýho žití.v slinách chutí a nechutí jsem ten co za to zaplatí.,dokud teda budu sto si všímat jak je to k poblití lichý a úrodný jak kamení,co hážou všichni páč ví jak se to jeví.tak letí..jak svině za sviní tíhnu k ní..svý konejšivě nesmířlivý vši,co vždy ráda podrbe mě na lysině úlisně.pro klid-neklid v duši na okoralý hostině.ať sluší a chutná,jak doutnám do uší..jsem genocidou svýho štěstí,když třídím obaly z plastu od bolesti?jen plešatá paruka na holohlavý zvěsti.vím ale,že hodnota v neřestech je podmíněná přísnou pěstí,pak až možná vytlučeš z nich semeno mýtických září ve svatých odlescích a ty svítí na cesty i na první pohled strohý zkurvenosti..jen štítivě zahodit tabu a abulii a vrhnout se do rvačky o možnosti svýho vývoje.bradu vrazit skrz závěje.urazit hnáty co tahaj bo rvou tě tam i zpátky.neskákat na lahodně lukrativní špeky a srát na návyk falešný morálky a její požadavky..ale znáš to.ty začátky.ty pro a po jebaný začátky..

je opravdu vtipný,jak předělávám lidi ve vztahu k mý maličkosti..má obrněná tvář je nutí útočit.bojí se,že přímo jen jimi opovrhuji,tak snaží se.podivně plejtvají dojmem,že oni prvně odmítli mě.jak nahraně zapomnětlivé..na mnou zvolenou tichou samotu odpovídají hlasitým ,,nechci tě,, když příjdu lhostejně se záměrem nezapojit se k jejich korytu.jsou jak děti na svým suchým pískovišti.já rád rochním se v nachcaný kaluži,proto hází na mě svý oblázky a asi chtějí abych je vrátil.jdou však mimo mě.netrefili,tak dál máchám se ve svým milým bahně klidně.(nechci vraždit koně na salám,takže vlažně a klidně)..jiní snaží se udejchaně nahradit mi přízeň i za ně.chtějí mi předat pocit,že nevěří v jejich kecy,co za zády mimoděk hážou po mým jméně.jsem úplně stejně nedotčenej.nemám chuť na plody moře,tak nežeru hvězdice ani úhoře.až budu chtít vosolit si klíční kosti,tak posnídáš mlíčí.já broskvi....a nebo třeba zahraješ to krutě,že nebudu moct couvnout nebo nevnímat.vždy máš šanci zbourat mý zdi.nejsem automat zarytě oddaný odmítání.jen to kurva-hnát nechci a lámat.podepsal jsem svou krvavou chartu a vybírám přísně komu kdy dám protekční kartu a komu utřu prdel hbitě do rukávu svý role.pak pod nos a myslím tím tam dole.ten tvůj.hej vole,každej jsme někde.víš.nesnaž se rozmazleně ležet mi ve střevech.zbytečná energie..papír je mi prostorem a péro ventilem a právě upouštím svět a tebe hubou,ať jsi na jakýkoliv straně.nehledám tažný muly ani koně.nejradši se sám doploužim ke svý záchraně.můj pohled je mi posvátnej.září vypitým fosforem,tak nesnaž se něják zvlášť zapůsobit na mě.je tu i možnost,že bys mylně uvízl\a v pustině.a já byl zbytečně tebou považován za hajzla.tak pozor ať se blbě nezaklíníme.ať nemusíme bejt nechtěně za svině.ať nevodřem se v suchý nezletilý pipině,pro oba takněják trapně.to dopííči přeci né.to ani nemusíme..takže alou stranou.sýýr a táhni na dovolenou.já chci Xvole neznámou na druhou.takže stranou..

no kurev pět..do psích kšír,tak já už nevím..tak asi fakt to mám rvát všem z první dobrý do ksichtu.bez rozvah, rozmach a buď to ustojej,uši sklopěj nebo vrátěj.nebát se rány.příjmat ni rozdavat..nehledat dlouho společnou řeč bo skrytý věci co by stály za pochopení..snažim se až moc k nepřečtení a to je všem podezřelý.s mou milou pomalou dynamikou po většinou,jindy nastřelenej božskou náladou jak buchnou,ukazuju všem svou dá se říct nahou,koženou kombinézu,dosti upnutou..ale když cením si často jen součástek lidskejch robotů,tak je mám snad rozebrat a postavit si vlastní fantastickou partu?nechci jen jednu verzi krásy a upřímnosti,přesto jsem v očích prý netolerantní,připomínající korejskýho despotu..kimčonkilla..v klidu to příjmám s burcujícím přikyvováním od všech těch trotlů a sebepíchajících kokotů,kterým šetřivě pro všechny z nás nedávám čas a vatu do uší,jak se sluší.i proto,že i oni tuší,že to nemáme zapotřebí.ale jsou i jiní maséři.a já jen proto abych se jich v moři vjemů v nesprávnej čas zle nedotknul,raději nevím,co bych jim vytknul,i přesto,že mi tak lepí,neumím k nim bejt vždy slepý..jsem opatrný,mý narážky jen nepatrný.nechci je vzít na hůl,tak krotím se jak tuctovej vůl..a polykám svý blití..tfuj..tak radši učim se kvalitně naslouchat a hrát jejich pantomimu.kořením jí o pár niternějších vzdechů a výkřiků.chci aby sami si smetli z tabule změť smetí,pokud i oni zhodnotí jí jako špínu..přitom všem snažím se být vždy co nejvíc osobitě svůj,jen kurva už ani nevím,kde duševní domov můj..hm.pracuji pomalu..čas od času tedy popírám asi i sebe a tak stůj co stojí.a zbytku vodpluj..směle zhoř papíre,z mejch pokusů ala mengele.já pak dostanu svou věčně zmrdskou slávu a ty nabubřelý neštovice planý..oba víc než bysme chtěli.oba nejspíš trpěje,polozanevřeme na sebe.oba zanesem do oleje svoje obavy a vzteky jako terapie..ať nažerou se svině.ať nepoučitelně žvejknou si i ovce,konipasy spásaje slepě místo plevele..oba později zapomeneme.a až se konečně hnem ze svejch drátěnejch sítí,tak se tomu zasmějeme jak hispánští soci v klišé telenovele.teple se obejbeme.vše dobře bodře břé dopadne.pro prevenci bábiný mrtvice,vykostí se peckovice..zažitá to tradice..hej-hou..ale že jsme si naložili torny zle,že?..a přetížení,každej sám,přesto nadohled si bez lan lezeme, vstříc zenitu o kterým hovno víme..žádná soutěž.žádná řež,ale oba tušíme,co se stane když kdokoliv z nás spadne..napůl zdechneme..hh..tak a jdeme\jedeme,ať se někam hneme.už mě to tu sere..vole..tak už pojď.kurva.morfujeme..

každý ráno si zpravidla zkazím hned jak procházím okolo toho přehnaně řvoucího symbolu tupě nenažranýho lidství.řezavě podlý hroty mi na oči útočí.chtějí píchat do černýho a nestačí se otočit.návaly ledově horký kry,co projede mi vším co jsem,mi tedy startuje bezvýjimky každý den.zoufale nenávistný ataky mi kroutí myšlenky a ždímají mi z morku čirou esenci delirických křečí.a neurony ječí....z prvního břehu nemůžu nevidět zmrzačený loutky jež nikdy nebudou moct poslechnout pohnutky a hlasy svý přirozenosti.periferně sleduju majestátný ptáky,kteří ze všech sil mávají pahýly křídel.chtějí alespoň na chvíly shlédnout na svět ze své perspektivy..marně. bez šance.jejich ortel je osud exempláře.jen tvrdě znásilňovaná prdel pod rouškou vzdělávací svatozáře....vztek.rudá mlha.zatmění.utržený skřípot a skřek....pozoruju zhmotněný divoký bouře v tělech šelem,točíc se za katrem na metru svých neživotů.hnus pro zpestření nudných nedělí mrtvých rodin krmících potomky plastovým prsem a otravnými korky do uší jejich duší,ve jménu vědomostní zábavy a zlehčení výchovy..příprava hroší kůže kolem srdcí....vroucí láva probublává.pod tlakem z póru stříká černá krev.hlava protáčí se.páteř praská ve chvíly kdy srůstá.obrana roste.odcizení zůstává....zet-nula-nula je obraz lidství co dopuje se funkcemi a štěstí hledá mezi schválenými objekty,příkře lehkými emocemi a v klecích neprůstřelných informací..lidi jsou zvířata v zajetí civilizace.zrozeni do výběhu s nároky a předpoklady populace jako celku.nechutný fabriky na svý vlastní oprátky.malomocní otrokáři planety.jsou hadi co slepě žerou se a neznaj hlad a míru.ti co trhnou se chcípnou v izolaci na okraji.zbytek vykope jim nanejvejš díru jako daň za svou naději a víru v jakoukoliv píču..je mi fakt zle,tak zříkám se.já teď vyhlašuji lidstvu válku,čuráku.rozseju se.můj psychopat nakazí ti děti.se smíchem obejdu tě..tak začni si kopat..věci berou rychlej spád.. zet-nula-nula

předbíhám se v čase a ten mě vrací daleko před start.jak na houpačce láme se mi horizont o čelo chtíče v ozvěnách činů a pach neklidu vane se stínem dnů.na hladině nezůstávají klíče.jen kruhy.vzpomínky na jejich úpadek.stopy vpádu do hloubek,kde pod proudy zakaleně stávájí se neviditelné..toliko ledabyle zavanulých děr kryje debakl.bez otazníků v krku polyká se popud k pokroku.důvod jako strava se ztrácí v chřtánu a bez elánu zas oddává se samospádným volnoběhům.a jitra dávno nejsou odměnou probuzení.spánek již není protiváhou vyčerpání.studnou rozlejvá se jen suchý smutek.a mrtví koně ve snech řechtajíc ironií dáví mě.tak potracen nezáměrně točím se v úlekách týlem k luně.její svit však nelze vymazat..je téměř úplněk.a tělo ječí mi do uší vší řečí aby alibi ubilo.skrýše už neztačí.kynu do všech směrů.kůže tlačí.a konejšit se už nelze.podepisuji drátem si kosti abych našel je až schránka exploduje.až rozsypu se chaoticky..jsem jen katalyzátor svý katastrofy a po zdech píšu křivdou nesmyslný rady svý rzi..hledám pomoc,jen pro nařknutí jí z bezpředmětnosti.cupuju všechno to co nejvíc chci.ztělesnění bezmoci maskuji hraným božstvím.převařuji vodu až pářím se smogem bezcílně.jen ze strachu z norem a lidí.lenost přeoperoval jsem v nevraživost k pohybu.tleju svou zkrouceností a v patvaru zbavuju se života.dávno uzmul jsem mu z útrob hodnotu a krásu.přehryzal jsem kontinuitu a trčím v prosřed vákua.jsem narvanej masovej hrob svých snů a vizí a kvůli tý kopuli už nejdu zavřít.hoří mi střecha a já tiše pod ní nehybně medituji o smrtelnosti svýho chrousta.s odlivem ustupuje má žízeň po naději a změně.jsem nezměřitelně viný z porodu svý úkladný vraždy.smontoval jsem zrůdu bez údů.pudy v náhodných bouřích kručí liše po vřelosti bez plodnosti.prost lidskosti ztrácím co polykám nenažraně.lakomě prs rvu si do úst.a důvody utrácím jak psy.chorý hoře srážím ve vemenách i s vazy.libido v nejednom kole a po kolena dole.přesto nejvíc sobě kóduju svět,nechtíc usmířit se s ničím,nevnímám střepy v chodidlech.svádím ulepeně leda svodidla pod kola do cest.a kost štěpí se v třísky v tlamě stejně jak moje ploužící mrtvola.a smrd žije prázdnotou žní.jen kvůli ní protahuju utrpení.až do dna ustrnu.do sucha zůstanu.pak konečně zdechnu a uteču ti.zmizím bez pozdravení a budem sytí.ti pro vždy svatě zavrhnutí.prenatálně vyhynulý..

opět kroutím se batikou neúnosných břemen.použit jak řemen,jsem jen drénou svých vjemů a věn.řekou hnutý mysli číhám na tvý odvěsny.logika výroků je vytřena jak huba i oči.žongluju si se slony pro černotu svý vdovy.to vy jste ti co zosnovaly si past k burácký dokonalosti.a přítulná příhodnost je palivem týhle mrchy.dekadence vypočtená odpověď na ty mastný vzdechy a süreál otázkou obrody,nemístnou jak skrytý vnady,samozřejmě..vše je jen reakcí na sterilní návody na zadření přirozenosti..kosti ohlodaný z nutnosti.morek vysán bez přitažlivosti.všechno jen rádoby.a ztmelená krutost utíra vůkol nosy.horečky smějí se v tichosti nocím.sovy se savem napájí z povinosti k tišení zoufalství.ti sběratelé poruch kojí se sami kradeží moloka slev a vzpruh.únava pod monokly plejtvaných šarmů se kupí jak letokruhy.roste jak dluhy a neomezuje se striktně na prohry či pomsty..pocity močí na tváře a čí obočí mračí se na setrvačný?.jen tuposti nože věrný výmluvy plic.a proto popelem si tedy lehni.a nápodobou nešpiň si furt pejzy.ať můžem ještě vylíčit si vše.ať zas zahlídnem se na uvolněný protéze tý olověný touhy k poslouchat se.vystát se..vystlat si peřím bod dopadu pro opravdovost vhledu a soucitu.nemít prioritu v bilanci komodit v nájezdech vypočítavě pestrých palet a koloritů..nestříkat si emoční tradice do ksichtů pro hladkost prožitku..není to k užitku..věř mi..

zas potulně sdílím se.věrně slídím stopy budoucí myšlenky a k tomu povinně odrážím veškerý pozvánky ke stolům bo hovorům.můžeš mi narvat tupláky kořalky,když ti stačí rychlý díky a mý spokojený záda z dostatečný dálky.tím vše uspíšíš.zatím totiž nechci zpětnou vazbu,tak nelámejme lokty v kloubu.však dočkáme se svý bujary zahálky,až krásnádhera mých meziřádků rozpije se s viděním v chlastu a inkoustu..pak štíty povolí,štítění poodstoupí a já slavnostně popasuju tě s okrajem mý přízně,pokud je ve mě alespoň špetka sympatie k tvý plnící se urně.ovšem jen pokud nezamrz tvůj popud k pobavit mě..pokud stojíš stále o mý otorynolaringologický zrůdnosti a kognitivní kostrbatosti mý opičí lásky na hřišti opilý nadsázky.bez samozřejmostí levných lstí.bez lehkosti smířený kořisti..i když iniciuji,tak myslím,že i k orálnímu styku je třeba účasti a svolení každé použité bytosti.nebo alespoň tajných záměrů,co kompenzují oběť a újmu z nechtěného,třeba i verbálního poměru..je přeci pro všechny nutný jít vstříc svým směrům a chutím.po čuchu,hloub pod srst s kuráží do tlamy svý intuice bo libovůle cíle,když je..v dobrým i zlým.s diváky i bez nich.nestydět se za svý pihy na kráse a tužby bez družby.nezříkat se jich jen pro hezčí sestřih v očích konfekčních normomilců a sběračů krvavých podpisů..když chceš pochopit svou krysu,musíš čumět uple jí po ocase a jít za ní i do hnusu..rozdejchat se i v dusnu a naslouchat klusu svých niterních pokusů o nápovědu..koneckonců,jde jen o tvou psychopizdu,tak klidně vyzewli se a utáhni si uzdu,když stačí ti bejt v kurzu..je mi to v buřtu..

snažím se.fakt snažím se,ale vždycky ti zkrátka nemůžu dát všechny ty debilní povídačky,už jednou vykloktaný zubní preparáty.vydejchávat se z úst do úst.předávat si informace líbačkama na hajzlech.půst kritiky.dychtit si do tupé\paruky.nechtít popisovat si svý zkurvenosti.bát se dotknout opravdovější rétoriky.samý cavyky pro nic,jak je ve zvyku.jen ženský kliky na voru na kalulži plný krav a volů.triky průhledný jak záclony zevnitř mý barabizny.samosebou spíš vidíš víc ven.ke svým sračkám bývám i slepýš,když jsem jimy nevidomě slepen..proto bych si bejt tebou vážil,že tu se svou prořezanou hubou jsem a že prskám jak lama na tebou reprezentovaný dogma.jsem věčná vazba zpětná jak degradace..ponížení úmluvy o nevidění lží a barvených řečí.opozice kabaretu pozitivních koket a kokotů.sliz kape z těch sletů na jedný notě jak z vřídel mi na kapuci.emoce mám tedy zdánlivě v izolaci.spíš jen černě vnímám ty dotyky zaseklý vobehraný desky.vinil co dávno vybrousil si vrytý stopy.a zbyly už jen vymytý tóny utopený v šumu zarytosti.i spontálnost je postižena zvyky jež rozprcaly impulzy už u vzniku.lidi upřímně rádoby od oka a ruky vobtahujou linky a šablony.zapatlávaj omalovánky.následujou kroky.cítí podle předlohy.milují jen pocity stanovený vlivy doby.a klišé a kýče jsou plody jejich zacyklený snahy.pravdy znásilněný lehkostí vyřčení každým bez výjimky a bez ztotožnění.jsme otroci odcizených cest lichých od počátku věků.jen ozvěny zániku.smrt bez úniku.a proroci v blázincích hnijou,pod tíhou stavu světa jež bez žízně lemtá zaschlou krev si z vyhryzlý tepny.je tma a šance jen zdánlivá,podmíněná hromadným vymřením všech zpečených,zeškvařených do beztvaru,stínů z cínu..a jen z trosek a kostního prachu lze utvořit novou epochu..tak dělej něco hochu..

procházím bary.hledám si vhodný kulisy.tu jedinou židli pro svoje výmysly a úmysli.každou noc nevidíš skrze stěny.nevíš kde kříží se kosti zle,kde lebky zubí se zle,tak že si to neodpustíš a nejde se postit..jo..hledám ty skoro důvěryhodný sobce,co umí ošahat ti i nevystavený šance..žádný řeholnice..reakce co povině zvedne chuť kondice a chceš zapojit se..poznávat ty nedlouho žijící namodralý ústřice..děti evoluce..vychřice naděje,i když neviditelně pro zarytý pokrytce závisle zvyklý na svý lehký udice..žádná žádost o sex..spíš přímá akce a větší záměr v ukájení směrů intuice..žádný slizský rojnice na dojnice.čistá hra bez konce bo nadohled hranice.topit se pro okamžik v řece impulzů,co rozhejbává ti plíce,rychlejc než pro sebekontrolu chceš..totální korekce všehozla.zážeh zapomenutýho slunce..krotce přeprán silou bezbřehosti sebeaktualizace..nekonečnost věčnýho vnitřního tance.až když zahodíš berana,přichází ovoce.sérum pro hadice -jed pro umrlce..přesto zdravá dikce dobra.sprostě důsledná kolekce vhledů do populace i když jen skrze svýho omezence.totální palpace a ochutnání ztracený erekce.cucácní sumce a zobání protekce z dlaní,ať neprotejká ti sítí.až takhle hustě.až tak je to sytý..až tak to svítí v tmářskym davu vyprázdněných dobrodinců,skrz jejich namrzlý bednění zcestný..zarezlý brnění to taví a kuje a překouvá v cosi co samo o sobě žije..má to šém co daruje zázračnost.co přeměňuje,morfuje hračky v dokonalý bestie.je to víc než alchymie.jsou to záblesky budoucí magie,jež za pár generací skrátka spasí co existuje.až zdechnou vyčuchlý kopie..oni vytvoří co chybí a rozcupují mrdku co přebejvá a otravuje..je to živel co prostě ani tvoje přání bo snažení a lhaní nezkorumpuje..opak tvých mrtvých idejí..hm..alespoň něco mě spolehlivě upřímně,jak žhavej olej na těle,vždy rozesměje..

černá díra.tma.slinou zlitá mikina.žádná vzpomínka,jen zpožděná zlá předtucha.záblesky včerejška kopou jak zásuvka.au.klika zůstala v ruce,zbytek prošlej dveřma.žádnej řev a skořice rozhodně nevoněla..slepuju roztržitost čímsi s konzistencí sperma,ale moc to nedá,furt se to rozpadá a zbejvá jen ulepená potřeba,vyprahlá jak léčebna..tak občas snímám otisky z těla a čmuchám jestli se ho nějáká ta fundovaná rada dotkla.jedinej důsledek je dokonale odchlupená povaha po který steče žíznivě přímou cestou každá tvá sprcha.jsem igelitem potažená postava a snaha je předem vtipně promarněna.fakt je to zábava.chachacha.jsem se sebou téměř denně,ale smát se si většinou nepřestávám a lebo to nejde.nekonečnej duel,kterej nikdo nevyhrává.jen občas to libovůl rozmazává.no a..neslyším co mě účelově vynechává bo spekuluje s cizíma měnama..to obcházím obkročmo.nevnímám.polož to.nedojímá.nadojmi a tradá.každej nádech je opojná estráda.bavím se když dávím se kýčem i klíčem.a lambáda jde na kozy bez kostic.ale nevím proč to vím.je to přeci na nic,když zajímaj tě oči a kecy.zbylý je obal a návnada a samosebou na snadě.neumim se překonávat,ale nebejvá to vždycky votrava.tak a vyliž si jazyk.je to už dlouhý a ze včera pořád nula vím a tím tedy roztínám konec ve dví.chcípni na chvíli!prosím.nejsem zlý.jen tady jen tak chlastám.. ..takže co že to já vlastně chci?.no vole jasně,že pomoct ti,skrze svý zdokonalující se smradlavý neřesti.vzbudit v tobě otázky,hnus,nechuť i vzrušení z náznaků neznámých dráždění a zároveň i samosebou zmatený a zhaluzený.pro větší prostor a svobodu v chápání a pohybu v obrazcích významů a jejich nástřelů.nehledám nápodobu praktickou pro každou dobu.nechci bejt nádobou dutou pro odstátou vodu kalnou a vyčuchlou.nepopírám ani její význam,jen nechápu jak člověk může být oddán tak bez zábran cizím vysněným znouzehrám a stejně vratkým pravdám.chci ti narvat víc.chápeš.?..tvou vlastní účast jakou normálně nechceš.mrdnout ti do ksichtu masáž center,který při automatickým žití nepoužiješ..vidím jak se bráníš.vím,že tomu chybí omastek,ale fakt to kurva nepíšu jen pro svůj polklej vztek z neúspěchů bo svůj suchopárek..nebuď debil.je v tom zápal a záměr a skrytej tak,že se musíš smažit kdybys chtěl..píčo je tam všechno.od nálady,přes touhy po osvětu budoucnosti,jen dát si tu práci,jež je toho nedělitelnou součástí.rozhryzat zažitosti klece.a chtít kurva už víc než se chce..