ty mlžný rána..v pobodanym oparu sbírám roztříštěný okna ze včera.bez přitažlivosti proskakuju propadlejma ulicema.popadanejma obrazama zazděnejma jako ochrana zlevněnýho ega..zatažený poledne se povadle převalí mi přes stín..klín v hlavě bolavě nabídne mi z vin kerý nechci a než večer doběhne mě vim co s tim.pomůžu si lecčim.nakojim se zas tim svym a pak ti to povim.ve zlym jak v dobrym,jak tě zrovna ucejtim.a pak zas zmizim hledat ji kde rádoby tušim.málokdy se trefim a když,tak se ani neotočim..ztěškle potáhnu si ze špíny ve skle a čekám až zvedne se.pak nedejchám než projde.nechci působit vlezle,tak ani nekoukám a padám nalhat si,že je dobře,že jí mám..zas procitám kdovíkde s echem večera a se zle těžkym dechem to polykám i s plechem..jsem pro ní jen duchem na který nevěří a nebo jako já jen čeká až jí záda ozdobim mechem.?sametem pošeptám ji do ucha řádek co kvete?.a tak popleten atakou živých snů si kulhám dál vstříc šedivým všedním dnům a tekutým nocím..

kůrva srát na to..pustit se římsy..krok do díry..rozštěp jak atom..rozkousat pouto.zežrat obsah patron pak zesrat záda..pohřbít patro..uspat to jak rohypnol.spálit se jak palach.bejt dravej jak euwing oil..najít to pravý matro a střílet to jak nato,všem jen zlatou..zlato.. jádro pudla si zas zakopat do nitra..tam má svý místo.tam má doma..kóma-kryjo-hybernát si nechat naordinovat..dr.smrdíto má recepis..umí to.zná to..bůvolí dávkou nežádoucích účinků přehluší paniku..nachvilku..stejně je lepší nafukovací panna než sebehana,když se topíš..a to i když víš,že stačí jenom kopat nohama..hladovýmu neuvěříš,když je to co žereš prána..a i fáma je že vrána k vráně,když tě hvězná brána zavře v jinym čase..budeš muset zase v mraze na posed jak myslivecký prase a doufat že tentokráté uděláš dvanácteráka..hm..pohádka budoucna.. pak až mravenec ferda rozedře pytlíka,proberu fackou frankensteina..to je furt plán numero jedna..teď jen přiškrtit svýho hladovýho romana.další třetina strádání totiž teprv začíná..

a tak zas u piva.mluvit jak chlívák i pak co se od tebe odlepí divák.smejt servilní povlak co po tobě chtěj.zívat dokud to nepochopěj.prostě nenechat sebou hýbat.otvírat zacelený rány,když nepřestávaj si nabíhat..to že každej může bejt nejapnej neznamená,že se to nemůže používat.nechci žužlat ti návnady a výtah z tvý pravdy požívat.nechci se s každym mermomocí líbat.kýbl medu ti na hlavu vylívat,tak s klidem se mi můžeš vyhýbat.nebudu z toho dělat případ.i rád budu pro tebe odpad.kokot do kterýho chceš kopat.je mi to jedno.skrz mý sádlo to bude mít nulovej dopad.jsem plnej odplat,ale nechci pořád jen ubližovat..jsem neřád.zlej druh i kamarád,přesto v šanc dávám ti svůj emirát.stačí se jen potkat.do jednoho rytmu se kývat.dívat se na sebe a neuhýbat.chtít se znát a nepředstírat.sdílet drát.poskytnout si kabát když je proč dávat.ne a priori si přitakávat.většinou nechci zdarma se s tebou milovat.ne.ani tě kárat.mravoučně směrovat bo zavrhovat.nechci se vytahovat-nechceš mě srát.jsme si kat..drát se přes sebe.o prostor se pojebat.přihřát si candát.bejt si instantní kandidát na to nemít se zas za něco rád.nechtít dál.stejně se posouvat.jednou snad pobereš můj moudrák bo ho vyrazíš až se budem strkat..nebudu plakat.do rána doroste.neumim nekousat..fakt bych ti přál poslouchat můj diktát.skákat tak jak budu pískat a pozorovat zvrat co pak už jen z tebe příjde tě profackovat.probrat a profackovat..z huby debila ti vyrvat.zkrat\obrat co jak zeď ti nedovolí couvat..jsou uvědomění co nejdou uspat.vrátit.nepoužívat.jen dál rozdávat.jak nákazu co naučí tě správně chcípat.unikátní kód.žádnej masovej macerát pravd a slov..každej máme svůj výklad..budu tě píchat jak akát do zadku ze střechy,když mi chceš říkat jak umíš lítat..jsi spad..pojď perdel lízat..jsem smrad a nosim ornát..

jak kino.je to kino..obrazy co probíhají působí i když nudí.obscéní pompeje míjí obyčejný obyčeje.všední pití čaje.píčaj!píčaj!lízej mi jizvy.beru je jak trofejě.krom týhle a týhle.ty ti dám..německý rodinný emoční porno vyrvat ti z bedny kerou na mě děláš obličeje a vložit to svoje..povidám..jindy krátkometrážní výlevy.němý černobílý pocitovky..blesk..prostý akční párty studentský parodie.poloviční vstupný.zasmrádlá pedofílie..ty různý zámynky k zaznění svojí historky.známky úchylky v každym bez výjimky miluju víc než upomínky.výhybky v rukách.v rukávech slavíky.péro za kloboukem a přehlížet šminky a voňavky.film nefilm..masky můžou bejt i skleněný,průhledný.tak co už chápeš moje zážitky?a klíčem kerym čtu to pak i píšu.takže mezi lopatky přišít korky..stejně nejradši mám ty fantasmagorní dýchánky.lidský války jsou pro pavouky..mě rajcujou intergalaktický masakry. zelená krev a fialový sperma musí stříkat jak ze sopky.astrální pohorky na světelný kroky do hloubky za sci-fi proroky co vize obalujou okolky jen aby neurvali mrzákům kloaky.. je to jak kino..smyšlený postavy serou zápletky dle předlohy prej skutečný události.veškerý podobnosti sou hrou náhody..kulisy a komparz pujčený z tak jde čas a z arabely..béčkový životy s nulovými přesahy.. všude jen popkorn a kelímky od kokakoly.uslintaný sály a mrtvý promítači.. .Jo, je to jak kino. abstraktni obrazy vně i mimo plátno abstakrtní fikce dle skutečných událostí atmo časových sousledností i nesousledností. chceme vidět neviděné za viděnou fikcí a když se nám to zdaří, jsme neviděnou strikcí a to, co bylo viděné je potom neviděné takže je furt na co koukat, což je skvělé. Jo, je to tak kino, čumíme na to jen tloustnem a serem ten atom i atmo vem rodinu a mimino a vůbec kde máš libido ty pipino, co si z plátna vezmeš, je co předhodilo nebuď frigidou, jsme si herci ve filmech o filmu dokumenty o detektivně tragickejch komediích a hlavně drama a nekonečnej scénář jak čumět do blba, na blba, skrz blba. Jsem z toho zlblá, jak brblám jo, je to jak kino Amores Peros Logos Eros v Srdci Zběsilost The End.

je to v piči.!zas mě serou všici..jsou to pošuci co mlátěj se mi v palici..chcou víc než dát jim chci.buzíci.buzíčci.expanze i v očistci..jsou moc tulící,sedí mi na plíci i když jindy to není tak skličující.dnes mi jsou anální dráždiči kolosálně velicí.podepsali se mi na řitnim věnci.jak da vinci na civilizaci.i opilci chtěj někdy tišší noci.bez řečí na líci.neřešit úsměvy jak netykavka při menstruaci..jsme jak potomci z jedný kundy v malý kleci co chca nechca použijí se ke kopulaci.jsme jen v negaci věřící bezvěrci.alíci co sami uhryzávaji si vocasy.milenci svých vlastních opic ctící tradicí zahrabat si každou šanci jen pro pocit neovladatelnosti.holiči plešatých emocí.v kolice topící se každou nocí.nevidíc nic než soucit nad svym proroctvim.samosebou sobci co si jsou pořád jistí že jsou v jádru hodní kluci.krucifix si honící.každym coulem ze sebe stříkající.krom toho nic necítící.do hub si nevidící.ztracenci..balíci zamotaní ve svý věci..stejně je chci víc než všechny ty nemocný,kojící mladý dědky a věčně nudící,zdrobnělý cudný děvky..ty svině spokojeně hnijící ve lži co navždy budou hnací motor pro všechny typíčoviny.

ve špíně.svolný leda k nevoli.ve stínech hraje si svý mono-poli.na slámě rád spí.behet,dehet popíjí uhýbajíc nevlastním dryjím.k shonu se upejpá stejně jak všeobecným jištěním schváleným.za lana se stydí.štítí se hromadných kluziští vypočítaných..ujištění voní z plín a ač rozhazuje,není čas na přešít kostým.a tak se válí.smrdí po parcích a jen tak vadí.lemuje silnice.po vzoru poutačů kkryje škarpy.to mu ladí.škádlit,srát a trhat okázalý vnady plastový.nelepící pravdy co němí povidali..denně žije žně lhostejný nepřízně protože může.chce klít a jít tím příkladem.slíknout se líným pádem z masa i kůže.rozdrbat ploužáky okolo hořící kaše.všechny ty tekutý rodinný písky a šklebící se kleště vděčných,zděděných závazků liše škrtí krky nucenými kroky.proto radši žrát holuby a pít louži.proto se i v nečase soužit neuctivým nechutenstvím.rvát z ucpaných břich pocit lehkosti..spíš se o to alespoň snažit,pod těžkostí vší tý pohodlný tuposti v úspěšnosti.nechce se uklidit,ale prostřední prst tasit na klid co uspává chuť se zlomit.konečně vyřešit.. ..legie.je to legie.sedum smyslů co se o sebe tře,tluče jak železo zvučí až trhá třmeny a kovadliny..jen ze svý kapaliny legie žije.jen v ní dýchá a pluje..7..první ze všech je intuice ty polomrtvá vopice.čuch na makrelí puch i když světla lamp pojdou jak jepice.i potmě svítí a skučí indície.éter je protkanej nápovědou,symbolikou a jí legie slyší a čte.pak vidí skrytý..sedmý smysl je víc prostor,kde se zbylý libovolně kříží,spojují a ovlivňují,mísí a kumulují až vznikájí instantní konstanty co se nikde neukládají.ojedinělý synapse.jsou všeobalující jen dokud znějí,pak mizí.pro věčnou platnost,je legie zahazuje..to je nutnost..musí vznikat stále nový kmeny vjemů pro smyslové chápání každé dané situace.je to aliance důsledků a příčin.akce a reakce v jediný chvilce boří hranice a vráží ostrý klín mezi nádor a zčernalý plíce....spíš než jedinec,je to legie.nehledá spolky bo kolekce laciných emocí.propletence vzájemné pomoci bez absorbce srdce nechce..v šiku samoty šikmo překračuje rezavý koleje na který každý navykle sere jen protože ve vlaku může....legie nešlape po zemi.když se pohybuje,přeskupuje molekule a nejen svoje.daleko před i za ní vře a řve stopa energie.osa předurčení v různým čase přetejká přes sebe.bliká jak se nadsvětelně přeměňuje..hmotě ale nevěří.nerozumí jak se vzájemně devastují svou vývojově agresivní rétorikou.jsou si cizí a tak se odpuzují..v žilách legii však koluje krev očekávání co v krizích vyživuje.to svatý tušení vklíčený v genu jí krmí vzrušením a klidem z konce,který vše změní.a legie v ruinách vší silou ožije..

Mouchy, snězte si mě, já budu nevinně koukat, Jak se rozkládám a nechám v sobě bourat Domy postavený ze lží a přetvářky, Hrady ve vzduchu, mluvící polštářky. Kdyby existence nebyla v jádru podmíněná Vším, co člověk smí, musí a nebo nesmí dělat. Bylo by užitečný zabejvat se tím, jak se člověk chová, Jestli hledá Boha nebo jenom jak karmu zachová. Připadám si obžalovanej neviditelným žalobcem, Za nespáchanej čin před soudcem i národem. Nezpochybnitelný důkazy a trochu falešný vzpomínky, Falešnější než nesplnitelný podmínky. Nebudu a nebo budu si lhát a nalhávat, Že nebudu hledat prostotu pod skupinou kravat. Ve skupině slov jdoucích přímo za přepážku, V elektrickým plotě nevidouc žádnou překážku. Vždycky je tu cesta, která není známá, Ale je možná, i když je dlouhá, stojí to za to. Stojí za úplatek, žij sám nebo zemři s náma, Makropolybiotika versus slovo a zákon. A když si to odsedím, zůstane ve mně stín, Posedlosti pravdou a touhou po práci. Nikdo ti nic nedá, když nenajdeš způsob, Jak vyrvat důvod z útrob. Neodsuzuj odsuzovaného Jen proto, že ho odsuzují jiní. Beztak se jen bojíš, Že tě taky obviní. Vyrvi, vyrvi si důvod, vyrvi ho z útrob Půlkrok za půlrok, falešnej úrok S oponenturou, jen marnej útok Zastaví toto sostenuto. Většinová populace televizuálních kravin mluví z tebe mraky obočí srostlý šedí mlhavin vnitřní splín metrix králík mezkalin S nimi vzlétneš do hlubin obalit se morálem osvěčeným idolem ozbrojit se odznakem se symbolem doktrín kterým jsi poskokem.s cizim potem pod okem utop se v moři svých slin Za externí cestou zkapalněných znalců Nosit torzo dědictví neandrtálců A přitom slabý nemilovně plný vin sugestivně překonáme práh všech hovnadin. jak vystřiženej mudrc kopat jiným do slabin z krytu rodin co zežrali pravdu světu za osvětu.za dietu vyměnit klín z hlav poetů.a tak začal táhnout plyn na oswietim Tak na to! Změnit si vědomí v zlato zato nevědomí svede to jak hebká kůže líná host, co má dost, kostky cukru jeho osládky a příběhový ostatky. jako fetující matky dělat ze sebe spratky.kázat pohádky radši než udělat sám krok zpátky.z nenávratna táhnou na karavanu mraky a nikoho nezachrání vodkejvaný cizí poznatky Tak osol ho, ať zuje půlkroky? Tvoje chata, tvoje úroky! Tvoje mýty? Tvoje útoky! ..ať asetivně držej huby je soud jako vzteklý peklo, nebe jeho tolerance než na zem něco vyteklo… a co to bylo?všechno absolutní co jak usnutí dělí do skupin..dvojřady gilotin.krky strun.zdravý uštknutí..sám se zbav rybích šupin,ti už pověděli ti dva super zavrhnutý crwe.. A tak ze strachu Si talar Neposrat Vyrvi, vyrvi si důvod, vyrvi ho z útrob Půlkrok za půlrok, falešnej úrok S oponenturou, jen marnej útok Zastaví toto appassionato!

jsem memesis..obtěžuju hmyz..trhám křídla mrtvejm ptákům.mrzákům co jen zobou.kynou.mastí péra.pak se lesknou..jsem otrokem svých popření a mouchy hynou ve svym snažení..vítám tě s náručí plnou rdoušení.plním předurčení,tak poklekni ke kouření..jsem zkaženej jak odraz tvýho bažení v skrytu mlžení zní rétor-dicktátor tvýho hemživýho hamižnění..v protivenstvích mutace překrývá mi tvář.ozáření vidění leptá pohledy v kyselý ksichtění..nemůžu ti dát víc než o co si říkáš..radiaci..všechno je zpletený.úzce provázaný.utažený..a vosekat ti údy je taky řešení..neumim vyříznout sociální nádor co nutí mě hledat to lidský sálání.kulisy k přemýšlení.otvory k vyřádění..stojí mě to víc znechucení než je k unesení..tak tady máš.vracim část dluhu ke splacení.zbytek neuvidíš,až po zúročení v podobě bez meze.bez slitování..je mi líto.ještě..sladká hrozba rozlítne se bez dalších varování.. střádaná pomsta vyustí v hřiby..opadají účesy rozloží se úsměvy..a houby mi nakrmí ty nánosy apokalypsy..morový rána a horečky noci..jsem memesis..ochránce hranice vobchcaný pornohercem jak panicem a větrám smrad smrti táhnoucí od porodnice.. vytvořit mem.zpotvořit co chcem.položit nohy na zem a odrazit se až kurva ven skrz hnusnou polylidskou poklici.chtějí aby ti změklo jak všem,tak udělej jim trochu zkurvenej den.běž a ukousni hlavu malý opici.tělem poteguj nevěstu.zbal buchtu v márnici a vem si jí na akci. naser si na vestu bez hecu a keců,ale stejně pro dobro věci.

kopeš kolem sebe jako dítě a myslíš,že když si lžeš,že nikdo nevidí tě..nezapomeň mi říct jak jsi veliký a že jsi vítěz.všechny ty okliky jako přítěž. vím že nevypadám sytě..chápu tě.jen jinak..nevykouzlí ti to úsměv na ksichtě.. jen ledabyle,hodně skrytě demonstruju svůj obraz v tvoji naivitě.jen obrovsky myslím na sebe v téhle dualitě.labilně ničím a tvořím ničím a tvořím.. stejně chci tě.bez tebe bych nemoh srát ti na nebe.musel bych popírat se místo utírat si ánus o tvůj morální hnus..miluju tě.jako sebe..já jsem MAN a ty ŽELÉ.. zmražené v těle.bolest co souzněle zve mě k vaně.oprávněně se zmoudřele pošpinit.potrhat nit.chtít žít bez pozitiv.bez šance romance ležim ti na stránce jak parazit. tak rozpárej mi břich,když neslyšíš co je ve mě..jsem povyk a ty cvyk na krční páteř.tak zapal si v seně,pak pochopíš proč chčiju ti na vorvaně..jsem mesiáš.ty vaříš rád guláš.a to to vidim ještě skromně.. v zrcadlovým paláci strašně rovnej nemám co na práci.úpadek do leva jak sleva slávy.vykonstruovaný chorál páry.a ty jseš ale strašně hodnej,když tě honěj zvony v uších od toho,jak do toho mlátěj.. ..buší..projdi a vrať se jak lassie až překonáš svý hvězdný mládí v partě co se ti furt vrací..z toho zvracim.. a vehementně utrácim zlo aby to klapalo.aby to vyšlo a určitě se chytí kdokoliv.alespoň někdo otevře tvář.jak vášnivej čtenář vyplní formulář o nevěře a zničí kalamář jak leporelo.. beru provize z duševní krize.blaho je vzrušený,tolik zastřený jak procházka slizem.jsem opatřený averzí k lidem a poklidně je častuji láskou když na sebe plivem.. jsme si pod vlivem.každý způsobem jakým se chcem vidět.žijem v opaření když navzájem si péra derem drillem.. heverem si zvednem den.bez morálky.bez norem.provedem se pohřebem potřeb.pozdě ale přece.představit hrozby a utopit je v řece.a všechny prosby roztříštit v lebce.. ovce použiješ jak se chce.od ponožek po erekce..baví mě ta relativnost reakce.seru na smát se při tvý top historce.říkej to svý holce.chci smršť.né pulce.. věříš,že nemusíš se zlepšit.že jsi štít pro všechno co se může chtít.tvůj klid je ti zároveň bolavý polip.žiješ jak se má,ale stejně jsi nežit..nadšenej jak kolibřík když můžeš říct co všichni ví a opepřit to slůvkem sluníčkový..kdyby mi vadili,tak řeknu že jsi buzík.. aby tě hladili,ale dík za otazník..a orákulum žere hrách protože musí to,musí to,musí to pružit.. laškovně se použít.prožít se.požít svět,né sloužit..hravě využít zkaženej dech když nechceš zašpinit si pelech..sabotovat vlek když se chceš sám sjet..každej den je plnej blech jen proto,že nechci úspěch..bych si lech..popelem polichocen leporelem svých poruch a vzpuh ti musím říct že seš vopruz..

..jsem maniak v očekávání.duchanepřítomně vyhlížím svoje pole působnosti.to jediný..z nervů vožírám se furt jak kosti.žeru nehty.i s prsty..jsem zarezlý.térem zalitý.zato ale dvakrát tak vybíravý a dávno už mám vybráno.jsem nesmlouvavý.teď jen nepřebrat a vychytat přesnej čas..slova jsou jasný.nic nevím,takže je toho tolik co povídat.a bude to pěkný.jinak bych přeci nebyl tak strnule posedlý.věrně nesmělý.infarktově němý.to není vylhaný.to jen niterní příjmač je citlivě naladěný.a jaterní z toho zas dosti zanesený..to to věčný mlčení vděčně bezděčně topený..to prolomím.zas promluvím.chci a musím.nic jinýho už ani nevidím.pak uvidím..uvidíš.. ..chátrám kdesi mezi mou animou a ženou pode mnou.s panikou se proškubávám koupelnou sevřenej v kolenou.vožralej plodovou vodou už nehledám nevinou bo konečnou.chci se jen vyvinout.dozrát i se svou chybou.. Bože, kde jsi? Nikdy tě už neuvidím tak, jako bych to býval byl chtěl, Načechrávám peří, aby každej viděl uskutečněnej předěl. Přitom čepel seker lechtá a hladí, je to pták versus hadi, Sám sebe zradit nebo slýchat verdikt o tom, jak vyvádím Na světlo to temný, nepříjemně jemný dilema, řeklo se - nepochopilo se, Zabalím to glosem a pošlu poštu k její, tvý či oný adrese. Ale anima odešla za nima, kde nejsou pochyby o křivým zobáku, Jsem louka, co kvetla, ale pro sebeválku sem si vysadil pár bodláků. Nechal sem jen cestu, kdyby její tvý či oný chodidla zabloudila, Závory nejsou vždycky zápory, spory za hranicema debila. Nevím, proč pode mnou hlína, neupravená, nic nevyroste, Šlapu po všem a ležím, sám sobě unaveně parazitem. Těm, co sliboval sem květy, těm teď leží v žaludku kamení, Přesto nemaj lepší trávení času, ve společnosti maniakálních Mravenců, neúnavně stavějících lešení, protože sem nesnes, Že by se měli dobře, a já bych už nikam níž nekles. A když jsem promluvil na ní, Byly to jen slova co nic nezmění..a tak... ..chátrám kdesi mezi mou animou a ženou pode mnou.s panikou se proškubávám koupelnou sevřenej v kolenou.vožralej plodovou vodou už nehledám nevinou bo konečnou.chci se jen vyvinout.dozrát i se svou chybou.. ..jen pod lampou promíjím světu že žízním.míjim co nespletu,ve zbytku se nevidím.sním tak jasně že spoceně nevim co povim,tak jenom doufám že mluvim když prochází se po mnou zoranym poli.jsem v pasti ve středu mý vyřízlý dásně.po hraně sklouzávám vejš než si žádáme.chci skákat po planetách a zatim po lavičkách si sedám a jen vyhlížím co čekám.ostatní polykávám..noc mi dává otázky co hledám.odpovědi mám..chronologicky:ne..ne..ne..možná..jen tebe..ne..nevim..na to mrdám....naschvál neotáčim list ať tušíš že na tebe myslim a v tvých smyšlených přihrávkách se vidim jak se snažim.je to zas krásný.ach tak krásný.ne není.já vim..

Asi se mi to jen zda, v prave poledne Me krev ohriva, je v jednom kole, a kdo vi co proziva, mam nohy na stole a marnost pliziva obsazuje pole , nalada neni strizliva ,jsem tichym mramorem po kterem chodej ,rad je nastolen a citim jak odznivaj myslenky co bolej, jeden krok se me dotyka za krokem ,a ja verim ze se spojej. Plachym zvukem v dojem, ze jsem plochym schodem Jsem trofej tve chuze muzes zakopnout sejit nebo semnou vyjit. Muzou ti dojit sily kdyz zacnu se krivit Mozna ti upadne podpatek a neni se cemu divit treba me chces prekrocit kdyz citis jen upadek a sliby tak jako tak po me jen slapes a i kdyby ne tak spat naschodech je ponekud podivne Necham te necham te projit necham te utikat Nechci a nemuzu se ze vsema dotykat Necham te potit se funet a vzdychat necham te vonet mi a pak vyprchat Nemuzu Prosit te zmenit svet dam ti vse a i to si vezmu zpet protoze neni kam spechat nevim kam jdes jen vim ze nemuzu jit s tebou chtel bych te bosou citit jak chodidla hrejou na rozloucenou na spousta dni protoze tudyma uz nikdo nechodi.

chtěl bych prožít den,kdy tě potkám všude.kdy nesejdu ti z očí mysli až čela omlácený překvapením stanou naproti sobě..nejde se mi ale odtrhnout.zastydle jsem přimrzlej jazykem k zákazu zastavení a i přes všechno toužení jsem tichej jak mý snažení..ta má laxnost.to moje přehlížení mě trhá jak spřežení psí.topim se pod kotlem až probublávám si nitrem..dávno nejde o strach z pokoření bo ponížení..jsem zabouchlej ve svym vězení a v klíčový dírce vidím jen úplný souzvučení.jen tebe..jen se potřebuju vychovat..roky si hloupnu a houpu se na lase vysoko nad torzem mý vize..jsem zacyklený.z toho unavený.ale rostu si z podrostu..jen jak smrad se ti táhnu naproti,přesto mě furt neopouští megaloman mých tušení..jen nevim jak je to vzdálený.v čase jsem ztracený..pořád expert v míjení se budím zpocený,můrou zmučený,že jediný co ti i kdyby můžu dát je zranění,ztrádání,zpletení.jsem smrd a přesně to je mý umění.. vězení na divoký západy zamčený postavený z tisíce verzí smyšlených hovorů dvou lidí vězení sny pomatený lebky jako stěny kobky a myšlenky jako elektrody masírují šoky spánky už roky nikdo nic nešidí vězení peču si sám dorty s pilníky na nehty vězení nabroušenej jak lžíce podřežu bachařům krkavice vězení smotaný povlečení visí z okna.všechno je připravený vězení co bude až uteču?až budu svobodný?bojíš se? neboj se!však v base dozraju jak víno.polepším se.zaplatím za vinu svých zle němých nečinů a ryze napravenej,vošlehanej průvanem,brzy si zdrhnu a do výhledu ti nahej stoupnu.v úctě radím ti však bedlivě.změř si mě tvrdě.nenech vyrazit si dech lacině vytrvalostí mojí paličatý hodný svině..muklové mívají sklon k recidivě..přesto vidím živě jak v souznění zmůžem vše.jen zas potkat se.jsme jedno plémě.impulzivní pochodně.jen si dovolit nechat opět zapálit ohně přízně.a slijem se zázračně v jedinou kapalinu vášně.lačně obejmem vše a do tváři vypálíme si podpisy svý živoucí básně..a konečně bez křeče jaderně...

pálit a nehasit.mít vytaseno,pak netasit..masit a mastit vše co chce v lase vlastnit mě.nejsme klasik bodrej, promě-zamě-piknik..žádnej aspik.nasrat na šik a pochcat jim sešit.vkrást se jim do kebule,roztočit mačety jak vrtule a v tý kaši vyset jedový tůje..mašle na jehlice ať vyprázdní se jim očnice a bulvy jak baně pověsit na ně..ozdobit jim hrob víc než abstraktně..posunout jim strop ať cejtí se trochu jako kokot..ať není to s nima jen akutně vo hovně..a když nic tak alespoň znechuceně zapomenou na mě..těm co dávaj zablešený deky,chci kázat o morový dece..k obrazům je svázat..jsou to děvky..jen ať poznaj jiný kadence..ochutnaj zlý porce bezbřehý destrukce..žádný servilní okliky když zrovna nechceš nanuky anální potulky..žádný malý kulky ráže jóžo ráže..jen elán k porážet prasata když snažej vsrát se ti do života..když chcou vyjebat s tebou.vojet tě jak robota..vonět ti do chobota svůj vylhanej sonet tupej jak pohled se soplem až to bolet..au.. to budu kálet jim do piruet.plivat jim na hnusnej korzet plnej koroze a ponožek..vyhazovat jejich drek..vysmívat se jim za úlek,brek,vztek i poklek před můj ztopořenej prostředníček..úlek,brek,vztek i poklek..nemaj šanci,čůráci..jsme zběh..každej molokův vojáček..maj pech..zejtra zveřejníme jejich úchylnej deníček..jen ať zboří jim to svět..jen ať zboří jim to svět..

Jak to celé dopadne , jednoho dne ze dna na den. Až přesytíme touhu po novém, zbude jen to staré jenž sebou táhnem. A čistým odhadem desiluze si vezme vše po čem prahnem.. v tomhle přímočarém kolísavém dilematu se perem s obsahem. A je pozdě na odplatu. Stojíme na parapetu ve snaze dopadnout nohama na zem. Stejná zbabělost stejná odvaha když záměr byl zrazen. - Jsem zkomoleninou všeho, hlavně mi nevěř ani slovo zřeknu se tě , pak i jeho. Pro dobro všech. Čekáme na úspěch jak zapření petrovo ale jen hovno na ústech. Už ani nevím kdo z koho proč a kam na místo děkuji už jenom pohrdám. Je mi hnusně z toho jak moc se ti podobám. Žádný úsměv a rány do kořán. Až tě flustrace dostane rád tě pochovám mezi madrace ke všem další ozdobám.. a já rád se nechám.bez dotyku vynýst jak pohodlí do smetí tvých cest hlasitých povyků.až přetečou ti zbytky chutí přes sófá sofistikovaných úskoků,svezu se líně na vlně povědomých rozmarů močí svěcených.však v ústí tvých odpadů potkám hromadu zabitých známých..dávno nečekám už na pointu prázdných chychotů když zrcadla obličeji křivíš jak si usmyslíš..už nepučím ti alibi,sám máš dosti svých a lepších,nápaditějších.jen vybrat si,co?..jsem vděčný jak z blízka můžu skoumat ten betonovej soulad účelovejch nálad na vodách zhaslejch majáků a jejich rad.nehodlám ani hádat kolik vraků potřebuješ zpolykat pro svůj hladový konglomerát.jsem zbaven povinnosti si zoufat jen mě úchylně baví pozorovat tvá kolosální baráž.. ..i přeji ti úspěch.jen ať všechno dáš jak si jen žádáš.svůj krach rád rozdáváš a dobrodiní nesluší a neprospívá tvému zaměření..co nejdráž se rozdeji světu a jak mecenáš vryj se do každého rámů..není nač čekat.raději zbav se všech zbytečných krámů a zadav jimi každou druhou stranu.není čas ohlížet se ve vzpomínkách.není čas nerozbíjet hlavy o hranu.v pokryteckých dobách jen nejvlažnější stahuje kuže z kořistí a má pak co ukazovat na trhach..zbytek se rve o pomeje a plevele s prasatama na truc tvým královským hrám,tak jak sis v skrytu lhostejnosti přál..buď dokonale provdán ke dvoru zlacených korouhví a bílích vran.vyžeň vůli i nesmírný věno k věčnému uhýbání ranám i přesto že přikován..věřím,že tvůj vosk vydrží až okázale ve výšinách budeš kroužit a vrhat stíny po mrtvých kořenech.ve střevech máš moc pohlcovat světlo co jinde umí dát tát krám.chladně,neskutečně kyneš vstříc svým cílům až druhý nerozpozná rozdíl mezi pupkem a zdí.je to všude a stejně tvrdý.však křídla ti nejlíp prozradí,co už nelze unýst..pak zbude kráter a tvý jmění se rozletí do širokýho okolí.tvá plandavá kůže těžko schová minulou nenažranost.zbyde ti jen ona štědře obalující odvápněnou kost a vzpomínky, co odhodíš už stejně špatně jak svou zlost..pak opět příjdu ti složit oběť..svou nečinnou pomoc..

PhCZ/ Tak pojď, a naser si taky do huby, Některý sračky nemaj obdoby. Nosit ozdoby, v tomhle období, vášně, proslovy, štěně, podkovy, Co tě odzbrojí, za doby rádoby umělců - dávej si pozor, co si přeješ, nebo se to splní. Řek sem si, budu trůskůl, budu andrgraund, ale je to android, Tak pojď, a naser si taky... do jahod. Dílo náhody, trocha svobody, velký óbchody, cedule otraviny, Flashback viny, co ani z poloviny není k zamyšlení, sorry z trouby. Nikdy nebudu lhát, nikdy nebudu říkat svý holce, co má dělat, Nikdy jí nepodvedu a budu jí navždycky slibovat... ehm milovat. Pak si to poslechneš za pár let a zjistíš, že to není ta, co vedle tebe leží, Vau, vítej v klubu, drž hubu, nikdo nemá názor na právo , terapii řečí. Předejdu chybám, a řeknu, že s prázdným žaludkem prostě nechcípnu, A pak mě sejme autobus, ve chvíli, kdy zrovna na snídani jdu. To už mi to bude jedno, budu se hřát v kfc na grilu, Budu sedět u kotle, s neustále teplým čajem, a čekat na tebe, až ti špatně zavedou kanylu. Edkus Předkus/ Inu i se mnou si pojď nasrat do huby člověče Že čas vinou pastmi slastmi vleče se dávno řečený pravdy transformy obsese lehko se to hledá a těžko to nese se na svý adrese rodí se agrese problém vymletej z masy se kosmosem ponese chcíplý recese aliterační hnědá huba procesem uvědomění progresem dávno cítěno pod psem. Vlítlý do hrsti, že vole nemáš pšímý názory krasohledem širší obzory sockonzumní podpory zalepený otvory sebepojistný utopený podvody, rekvizity, lajfstajly, sepsaný pohledy, ledy diody, bezohledy, hovna.. uměnice pospolná vajglama propálená jak ikona přepraná záclona do pokoje clona vyser klona z módu móda fádní shoda, tak pojď a naser si se mnou taky do huby ve světě, kde serem si do svýho podhoubí připomínaný proslovy titěrnosti prohloubný, však i tak dem pod drn stejný záhuby s hlavou u prdele vohnutý a zákonitě padaj z dubu žaludy intermezza preludy esa údy jseš jen stín a jseš jen v kleci slova rozptýlený časem jak procesní kecy lide jsi nikde a to se nedá skrýt polejt benzínem přejet a zapálit Zmrd/ tak já už jdu..už jsem tady..už se taky dostávám do nálady.. už mi spadla čelist pod podpadky a kouše kuřátkám pařáty..raz.dva.tři.. spočítej si prázdný řádky já zatim naleptám kyselinou skořápky..vylížu žloudky.. naučim se lhát skrze tvý nepořádky za záchranu naší pohádky..pochválíme si zadky. přeřvem si žaludky..jinde nejsem hold tak blond krotký.. upouštim tlaky a uzdy co jak svěrače hovna štípou mě jak kobra.sebeobrana. verbál ochrana utočná jak reklama.vyklízení osobní zóny.. nech si se zamejšlet,tam dostanem se za pár let.. teď zadupem kořeny.zdeformujem zemi až vyraší nový horizonty.. nechci rozdávat pamlsky za tři minuty pozornosti. v časech genocidy kdy cílem jsou lakující moralisti tě nepřekvapí bolístky bo kůrva nachcípaní sopránisti.nechci!. nemám před kym zažít ostudy,brát ohledy,pohřbít půvaby a to je jen flusanec bez obhajoby z řady mý popravený čety.. moje alibi.rádoby..cejtim křivdy za poslední uslintaný debily. všechen ten potlačenej vztek.veškerý nenaplněný pomsty.. nebudu volizovat žaludy jen aby taky lízaly.. nechci vod vás dobrej den.spíš jen aby sme se nepotkaly.. je to plochý jak holčička.lichý jak jednička a jednoduchý jak alokoholička. svět je tak zasraně přehlcenej,že prázdnota a popření je nevyhnutelná etapa k dotvoření vlastního zpotvoření.. beze zcestných dobrodiní..