..jsem maniak v očekávání.duchanepřítomně vyhlížím svoje pole působnosti.to jediný..z nervů vožírám se furt jak kosti.žeru nehty.i s prsty..jsem zarezlý.térem zalitý.zato ale dvakrát tak vybíravý a dávno už mám vybráno.jsem nesmlouvavý.teď jen nepřebrat a vychytat přesnej čas..slova jsou jasný.nic nevím,takže je toho tolik co povídat.a bude to pěkný.jinak bych přeci nebyl tak strnule posedlý.věrně nesmělý.infarktově němý.to není vylhaný.to jen niterní příjmač je citlivě naladěný.a jaterní z toho zas dosti zanesený..to to věčný mlčení vděčně bezděčně topený..to prolomím.zas promluvím.chci a musím.nic jinýho už ani nevidím.pak uvidím..uvidíš..


..chátrám kdesi mezi mou animou a ženou pode mnou.s panikou se proškubávám koupelnou sevřenej v kolenou.vožralej plodovou vodou už nehledám nevinou bo konečnou.chci se jen vyvinout.dozrát i se svou chybou..


Bože, kde jsi? Nikdy tě už neuvidím tak, jako bych to býval byl chtěl,
Načechrávám peří, aby každej viděl uskutečněnej předěl.
Přitom čepel seker lechtá a hladí, je to pták versus hadi,
Sám sebe zradit nebo slýchat verdikt o tom, jak vyvádím
Na světlo to temný, nepříjemně jemný dilema, řeklo se - nepochopilo se,
Zabalím to glosem a pošlu poštu k její, tvý či oný adrese.
Ale anima odešla za nima, kde nejsou pochyby o křivým zobáku,
Jsem louka, co kvetla, ale pro sebeválku sem si vysadil pár bodláků.

Nechal sem jen cestu, kdyby její tvý či oný chodidla zabloudila,
Závory nejsou vždycky zápory, spory za hranicema debila.
Nevím, proč pode mnou hlína, neupravená, nic nevyroste,
Šlapu po všem a ležím, sám sobě unaveně parazitem.
Těm, co sliboval sem květy, těm teď leží v žaludku kamení,
Přesto nemaj lepší trávení času, ve společnosti maniakálních
Mravenců, neúnavně stavějících lešení, protože sem nesnes,
Že by se měli dobře, a já bych už nikam níž nekles.

A když jsem promluvil na ní,
Byly to jen slova co nic nezmění..a tak...


..chátrám kdesi mezi mou animou a ženou pode mnou.s panikou se proškubávám koupelnou sevřenej v kolenou.vožralej plodovou vodou už nehledám nevinou bo konečnou.chci se jen vyvinout.dozrát i se svou chybou..

..jen pod lampou promíjím světu že žízním.míjim co nespletu,ve zbytku se nevidím.sním tak jasně že spoceně nevim co povim,tak jenom doufám že mluvim když prochází se po mnou zoranym poli.jsem v pasti ve středu mý vyřízlý dásně.po hraně sklouzávám vejš než si žádáme.chci skákat po planetách a zatim po lavičkách si sedám a jen vyhlížím co čekám.ostatní polykávám..noc mi dává otázky co hledám.odpovědi mám..chronologicky:ne..ne..ne..možná..jen tebe..ne..nevim..na to mrdám....naschvál neotáčim list ať tušíš že na tebe myslim a v tvých smyšlených přihrávkách se vidim jak se snažim.je to zas krásný.ach tak krásný.ne není.já vim..