PhCZ/
Tak pojď, a naser si taky do huby,
Některý sračky nemaj obdoby.
Nosit ozdoby, v tomhle období, vášně, proslovy, štěně, podkovy,
Co tě odzbrojí, za doby rádoby umělců - dávej si pozor, co si přeješ, nebo se to splní.
Řek sem si, budu trůskůl, budu andrgraund, ale je to android,
Tak pojď, a naser si taky... do jahod.
Dílo náhody, trocha svobody, velký óbchody, cedule otraviny,
Flashback viny, co ani z poloviny není k zamyšlení, sorry z trouby.

Nikdy nebudu lhát, nikdy nebudu říkat svý holce, co má dělat,
Nikdy jí nepodvedu a budu jí navždycky slibovat... ehm milovat.
Pak si to poslechneš za pár let a zjistíš, že to není ta, co vedle tebe leží,
Vau, vítej v klubu, drž hubu, nikdo nemá názor na právo , terapii řečí.
Předejdu chybám, a řeknu, že s prázdným žaludkem prostě nechcípnu,
A pak mě sejme autobus, ve chvíli, kdy zrovna na snídani jdu.
To už mi to bude jedno, budu se hřát v kfc na grilu,
Budu sedět u kotle, s neustále teplým čajem, a čekat na tebe, až ti špatně zavedou kanylu.

Edkus Předkus/
Inu i se mnou si pojď nasrat do huby člověče
Že čas vinou pastmi slastmi vleče se
dávno řečený pravdy transformy obsese
lehko se to hledá a těžko to nese se
na svý adrese rodí se agrese
problém vymletej z masy se kosmosem ponese
chcíplý recese aliterační hnědá huba procesem
uvědomění progresem dávno cítěno pod psem.

Vlítlý do hrsti, že vole nemáš pšímý názory
krasohledem širší obzory sockonzumní podpory
zalepený otvory sebepojistný utopený podvody, rekvizity, lajfstajly, sepsaný pohledy, ledy diody, bezohledy, hovna..
uměnice pospolná vajglama propálená jak ikona přepraná záclona do pokoje clona vyser klona z módu móda fádní shoda, tak pojď a naser si se mnou taky do huby ve světě, kde serem si do svýho podhoubí připomínaný proslovy titěrnosti prohloubný, však i tak dem pod drn stejný záhuby s hlavou u prdele vohnutý a zákonitě padaj z dubu žaludy intermezza preludy esa údy
jseš jen stín a jseš jen v kleci
slova rozptýlený časem jak procesní kecy
lide jsi nikde a to se nedá skrýt
polejt benzínem přejet a zapálit



Zmrd/
tak já už jdu..už jsem tady..už se taky dostávám do nálady..
už mi spadla čelist pod podpadky a kouše kuřátkám pařáty..raz.dva.tři..
spočítej si prázdný řádky já zatim naleptám kyselinou skořápky..vylížu žloudky..
naučim se lhát skrze tvý nepořádky za záchranu naší pohádky..pochválíme si zadky.
přeřvem si žaludky..jinde nejsem hold tak blond krotký..
upouštim tlaky a uzdy co jak svěrače hovna štípou mě jak kobra.sebeobrana.
verbál ochrana utočná jak reklama.vyklízení osobní zóny..
nech si se zamejšlet,tam dostanem se za pár let..
teď zadupem kořeny.zdeformujem zemi až vyraší nový horizonty..
nechci rozdávat pamlsky za tři minuty pozornosti.
v časech genocidy kdy cílem jsou lakující moralisti tě nepřekvapí bolístky bo kůrva nachcípaní sopránisti.nechci!.
nemám před kym zažít ostudy,brát ohledy,pohřbít půvaby a to je jen flusanec bez obhajoby z řady mý popravený čety..
moje alibi.rádoby..cejtim křivdy za poslední uslintaný debily.
všechen ten potlačenej vztek.veškerý nenaplněný pomsty..
nebudu volizovat žaludy jen aby taky lízaly..
nechci vod vás dobrej den.spíš jen aby sme se nepotkaly..
je to plochý jak holčička.lichý jak jednička a jednoduchý jak alokoholička.
svět je tak zasraně přehlcenej,že prázdnota a popření je nevyhnutelná etapa k dotvoření vlastního zpotvoření..
beze zcestných dobrodiní..