město oživlých zdechlin se táhne okolo.kolmo křižují se sešlý trosky těl.ohně jen z pola osvěcují zúžený,vydejchaný ulice,tmavý kouty a beztvarý hromady čehosi co kdysi byvala masa.v železitých kalužích,tratolištích se slabě odráží zapomenutý světla..chrapot a rozklad čpí,řve a rozptyluje vše ve vlnách.do otupění furt překvapuje koncentrát chvíle..sladký pach..
..toho smradu se nikdy nezbavím.je všude.pulzuje mnou.já jsem jím..stejně jak všechna ta torza kolem se prostorem ploužím.život je mým tajemstvím.snad se neprozradím..
..proudím mrtvým tokem.vrážím do kostěných stěn.otírám se masem o tvý.teplo ale žádný necítím.je to studený.mrazivý.mrtvý .. jsem předpojatý a mám to vydřený,tak mi netvrď,že to tak není..spousta lidí ví,jak sobecký je bejt zdvořilý.stejně ti popřejí.ruku kdykoli podají.prdel nastaví.pak vyhulí..nic nestojí(mi z toho.za to)..hrávám si s očekáváním okolí.hrotím roli.točim kolem sebe holí..vyklízím holobyt holobičem.zmlátím tě hobitem.pytlíkem.zpráskám urychlovačem,když tě chlácholím.přesně vím proč,když neodporuji tvýmu zmatlanýmu hoboji.urychluji..nakrmím holuby i vrabce ptákem co mám v ruce v kapse..až ti dotečče,že mě nepodojíš,tak taky zjistíš,že bude lepší když ..