zabrat.škubnutím všechno zervat a ztrhat.s až násilnou vervou v tom nepřestávat pokračovat.ukrajovat.až na dřeň to drbat.nesrat se a dokaď se to nehne tak to opakovat..tady není o čem polemizovat.není čas váhat a složitě se rozhodovat.kosti jsou hozený.karty rozebraný.

jsem noční hlídač.stínovej hráč.tichej naslouchač.lačnej hledač.votrávenej sráč..hlavně uhlídat to co mi je ukradený.hlavně se nevyspat.nenechat odcizit si cizí věci a střežit klidný spánek vlastníků a vlastnic v jejich zlatý kleci.majestát vlastnictví jako posvátný princip
mít za vlastní..za poslání si vzít ho chránit..šlapat revír a čmuchat prevít co chce uzmout mi..co chce nažrat se ze spíže ze který smí jen kníže.velikášský majitel.mistr prostředků co tížen údělem mít,povolal mě pro svůj klid..
..to je víc než jasný o tom nebudeme debatovat..na mapách v mastnym prachu potu kůže můžeš čuchat stopu prachů v pohoří na hýždích.co jinýho zmůžeš než čekat hned u zdroje,egem nateklýho čuráka až zas začne cákat pravidelný svatý zlatý déšť,spíš přeháňka..

..a já jen služebník podvolen jeho drahé moci vzdávám se dnů.daruji mu noci.pro ten svůj pocit snahy a svépomoci.pro tižší pohledy poroty dojnic.pro menší interakci s věčnými věřiteli a s kokoty co krmí se hlasitě rozdíly od svý víry\nevíry co lžou si co vylezou z díry až co v ní
nepadnou pod víko z hlíny..a tak skrejvám se.prolejzám zažraný špíny za žrádlo a látky co rozhání splíny.za ticho a klid,co jinak prej nemůžu mít.zaraženě poslouchám šulíny s klíny.učim se.čekám.a z rukou drhnu si všeobecnej\veřejnej pocit neviny a klam individuality..
..naoko furt jako honim se za nějáký sny a s tim ksichtem číhám za smrkem na toho lupiče se kterym uteču do piče..užde?
nejde..tak po nocích vysloveně chvátám jak vysolenej vysmaženec za stínem stíhy co ani nechci potkat po rozteklých polích do neurčitý tmy až k plotu kde zavrčim..a zas zpátky,rád za svý zubní ostatky....jsem noční hlídač..
..pípa nestíhá smejvat všechny vzpomínky tak jen rozetíná jazyky.po knyplu sápaj se mindráky,strachy a zahořklý zámynky k vybití zkrývaný paniky.násilný choutky z různých pohnutek.není vůbec těžký,aby ti v pátek v noci na ulici jen tak zbuchdarma skutek utek.a někdo zbytečnej jak kocovina je rázem otevřenej jako zlomenina.a tobě zbyde jen ta památná věta,,první krev tekla mě,ne jim,,hlíná jak fena-neřikej dvakrát.a ochotná ožralá láhev tě už čeká doma stejně tvrdě jako každá blbá formalita na úřadě,který se vyhejbáš jak bohatýmu veš.není lež pravda?co?nevim co po mě chceš,vlastně co po sobě chcu.tak já už du do práce du..a zase zabrat...