DÉŠŤjak otrokář bubnuje na čelo tvý potřeby.vítáš ho.jdeš mu vstříc,naproti.s vidinou blahobytu a hojnosti.jeho kyselí slzy ti tečou po zářících tvářích.tvůj úsměv se neztrácí.tvá radost nemizí.mraky krvácí a ty tančíš na mezích..jsi farmář prospěch svýho zájmu.jsi pěstitel svých her,rolí a cizích tezí.cizopasník jejich cesty pramenící z vrchoviny širších souvislostí a jejich pochopení.dobro není jako maso.není pro všechny co mají řezáky.nejde ho naočkovat mezi lidi jak aids.nejde srovnat se zemí zlý lidice-ležáky.spíš nechat bujet sílu diverzity i u morálky.a né korálky a cukrbliky a hned z kraje z karet vytáhnou všechny káry a kříže a kule a krále a přitom esa v rukách.a mimina si na paškál vytasit jak rukojmí svých přesvědčení.to už není jen o sebelhaní.to je dost i o ubližování.né?..prší a déšť ti smejvá ze rtů růž..ten symbol tý potřeby někam patřit,někomu se líbit a něco mu skrýt.není to jen bolest v laboratořích,ale stejně bezcenný jak život na zemi při pohledu z orbitály.a to nekonečný dobře myšlený podsouvání čistoty.a stavění se proti a lanaření do party a schůzování na místo povídání a že ti jsou kokoti a že tam too smrdělo utlačováním,tak to mi teda dává do foroty tak dvanáct způsobů jak ti dát roršachmat a to i bez důvodu. Prší.ale nebudem to přeci dalajlámat přes koleno.je to jenom deštivý den,všechno už za své vzalo..